Korektor, nebo color corrector: jaký je rozdíl a potřebuješ oba?

V obchodech se tato slova používají jako synonyma a zmatek panuje i na obalech. Pak se někdo pokusí zakrýt modrý kruh pod očima béžovým přípravkem — a vznikne šedá skvrna. Protože modrá nepotřebuje béžovou. Potřebuje broskvovou.

Jak to funguje

Color corrector si hraje na malíře: na barevném kruhu se protilehlé barvy vzájemně ruší. Zelená neutralizuje zarudnutí — pupínky, popraskané žilky, podráždění. Broskvová/oranžová kryje modrou — kruhy pod očima, modřiny. Levandulová oživí nažloutlý a mdlý tón. Tenká vrstva na problémovém místě změní výraznou vadu v neutrální „nic“, které se snadno zakryje make-upem.

Korektor je těžké pigmentové dělostřelectvo v barvě pleti (nebo o půl tónu světlejší pod oči): jednoduše překryje to, co je pod ním. Se středními nedokonalostmi si poradí sám. S výraznou modrou nebo jasně červenou má ale potíž: k zakrytí potřebuje silnou vrstvu — a silná vrstva pod očima znamená do oběda zalomené vrásky.

Kombinace funguje takto: bod správně barevného color correctoru → tenká vrstva korektoru → hotovo. Dvě tenké vrstvy dokážou to, co jedna silná ne.

Korektor stačí, pokud

• jsou nedokonalosti mírné: lehké kruhy, stopy po pupíncích;
• chceš rychlý každodenní make-up;
• vrstvu chceš co nejtenčí.

Potřebuješ color corrector, pokud

• jsou kruhy pod očima výrazně modré nebo fialové;
• máš jasné zarudnutí: popraskané žilky, čerstvé stopy po akné;
• korektor „nebere“ — vrství se, ale nepřekryje.

Častá chyba. Nanášet zelený color corrector široce jako krém — obličej dostane mrtvolný podtón, který pak nezachrání žádný make-up. Color corrector funguje bodově a v tenké vrstvě: jen na samotnou vadu, rozetřít po okrajích bez roztahování barevné skvrny do šířky.

Zajímavost: první komerční kamuflážní krém Covermark vytvořila v roce 1928 malířka Lydia O'Leary, aby zakryla vlastní mateřské znaménko na obličeji. Patentový úřad jí ho nejdřív nechtěl dát: „kosmetika přece nemůže být vynález“.